Díky roku 2020 a obtížné situaci s koronavirem se nám otevřely nové možnosti, jak trávit dovolenou. Za “normálního” stavu bychom se totiž v červenci proháněli na kole v Itálii, konkrétně v Livignu. Ale osud tomu chtěl, že celý svět dostal stopku, tak jsme se trochu poškrábali na hlavě a říkali jsem si, kam teď… Protože jsme peníze chtěli nechat “doma”, a přitom jsme chtěli být v kopcích, tak padla volba na Beskydy. Z Prahy je to kus cesty, takže si sem nezajedete na otočku, a tím pádem nám to dávalo pocit, že jedeme na opravdovou dovolenou. Asi blbost, ale na nás to funguje 🙂
Volba padla na Velké Karlovice, takové to turisticky oblíbené místo, kdy jste v oudolíčku, vlevo hřeben, vpravo hřeben a vlastně byl i hřeben “za námi” přímo na slovenské hranici. Jelikož jsme teď nebyli direktivně nuceni vstávat jako na zájezdech s Alpinou, projevilo se to hned po ránu, kdy jsme v pohodě ještě po snídani šli na pokoj, užít si dovolenou – rozuměj dát si ještě jedno kafe a přečíst pár stránek z knížky. A až po poledni hurá do kopců. Nutno podotknout, že pokaždé jsme vyjížděli nahoru, takže během 5 minut, co jsem seděla v sedle, jsem si zase opakovala, proč proboha jsme nejeli do Egypta na All-inclusive. Ale to jsou vždy jen moje průpovídky, to víte, že jsem nadšená, když jedu nahoru, ještě nadšenější, když jedu dolů 🙂 Miluji rozhledny, takže jsme za necelý týden objeli všechny tři, co byly v dosahu: Čarťák (to byl moc fajn sjezd dolu směr Třeštík), pak další den jsme byli na druhém hřebeni – pidi rozhledna Stratenec a nakonec jsme byli na Miloňové. Tam jsme dojeli až na večer, při západu sluníčka, takže romantika by se dala krájet.
Jak jsme se potulovali po hřebenech, tak můžeme vřele doporučit Horský Bufet Horní Bečva – tam se nám líbilo moc a měli tam fantastickou slivovici 🙂 Jen pozor, rozhodně k ní nejezděte, resp. nechoďte po žluté, která končí na rozcestí “Pod Kotlovou”, místy bylo i 30% stoupání. No hnus velebnosti 🙂 Ani dolu bych to jet nechtěla…
Jeden den jsem si “vydupala” relaxový holčičí den a odebrala jsem se do luxusního resortu Horal, kde jsem se celý den válela v termálních bazénech, na masáži, či se slunila na sluneční loučce. Po poctivých třech dnech v sedle, to bylo fanfárové.
Závěr dovolené jsme zvolili už jen “turistický”, takže motorovým vozidlem jsme se přesunuli na jedno z nejznámějších míst Beskyd – na Pustevny a šli méně turistickou cestou (přes zelenou a žlutou) k Radegastu. Sochu si pamatuji již od tří let, protože když jsem z ní tenkrát seskakovala, poranila jsem si koleno tak, že vzpomínku v podobě jizvy mám na sobě dodneška 🙂 Jen mi ta socha přišla tenkrát trošku vyšší… Krásná je pořád a zájem o ní větší a větší. Velice snadno se tam totiž dostanete autem – posléze stačí ujít tak dva kilometry pěšky 🙂 Takže pokud nemáte rádi lidi, tak se těmto místům raději vyhněte.
Beskydy na mě dýchly nádhernou přírodou. Toto místo jsme si vybrali z důvodu toho, že všude můžete na kole a není to omezeno jako v jiných horách. Leč oproti jižní Moravě je znát, že lidé zde měli tvrdší život, sice se zde setkáte s úsměvy místních, ale nikdy netušíte, kdy je to upřímné, nebo kdy se Valaši baví na váš účet 🙂 Plus počítejte s tím, že v horách se drží “přísná pravidla”, pokud si budete chtít objednat 5 minut po zavíračce, máte smůlu… Což znamená, pokud chcete klid, pohodu a pomalejší životní rytmus a máte rádi víno, tak jet spíše na jih od Brna je asi jistější. Ale pokud vás zajímají kopečky, kde se můžete na kole prohánět krážem křížem, poznat nádhery valašské architektury a máte rádi spíše pivo a slivovici, tak Beskydy vřele doporučuji 🙂
Vaše Rumová víla
Instagram: @_rumovavila
Užitečné odkazy:
Cesta z Prahy:
Autem 4:30 hod – 350 km, pozor, jede se přes D1, takže nevyzpytatelné…
Ubytování:
https://www.velkekarlovice.cz/rekreace-sport/ubytovani/apartmany
Osobně tyto lokální stránky mám raději, než booking.com, kde nemusí být veškerá nabídka. My jsme bydleli kousíček od lokálního pivovaru “Pod Pralesem“. Výborný poměr cena / kvalita.
Sjezdili jsme trasy okolo Velkých Karlovic:
Festival Banát- Dunaj Chtěla jsem jet na Banát do Rumunska už dlouhých pár let. Leč, lístky se tak rychle vyprodaly, že jsem to nikdy nestihla zorganizovat. Využila jsem proto let covidových (2021), kdy se lidé rozhodovali k účasti na akci na poslední chvíli a chytla šanci za pačesy. Týden před festivalem jsem koupila lístky a […]
To bylo tak. Si jednou ležím spokojeně na gauči a v tom telefon od mého staršího bráchy, který se posledních pár let pustil do nového hobby: běhání. Dotáhl to tak daleko, že půlmaraton běhá za 1 hodinu, 35 minut. Kdo si párkrát měřil čas, teď znalecky kývá hlavou. V tom telefonu se ozvalo: “Co děláš […]
Vyhlídka na Plešné jezero Krátce po vzniku blogu Rumové víly jsem si založila i Instagram… Nejen, že jsem obrázkově chtěla sdílet své zážitky z cest a dalších lumpáren, ale zároveň jsem se chtěla inspirovat od ostatních. Před pár lety jsem narazila na profil Fotíme Šumavu a uvědomila jsem si, jak je tento jižní kus naší krajiny krásný. Na […]
Rychlebské stezky Rychlebské stezky jsou mezi MTB cykloblázny velmi vyhlášené, a právem! Nenajdete tady žádnou lanovku, musíte nahoru pěkně za svý a to dost cyklistů odrazuje… Za to zde objevíte panenskou přírodu, která se jen tak nevidí. Místní MTB traily jsou jedny z nejlepších v České republice. Protože Rychleby jsou cca 3,5 h od Prahy, […]
výhled od Stezky v oblacích Dolní Morava mě lákala vzhledem k novým trailům už dlouho… Protože to není úplně za “bukem” (z Prahy necelé 3 h cesty), rozhodli jsme se tam jet na víc dní. A rozhodně jsme neprohloupili. Dolní Morava má co nabídnout, i když se jedná vlastně jen o jedno údolíčko 🙂 Prorokuji […]
Tak na tohle jsme čekali dlouho… Pořád jsme si s kamarády lámali hlavu, kam kousek za Prahu na nějaké floučkové traily. Myšleno motyčkou okopané… Nebo dobře budu přesná – já jsem si lámala hlavu, klukům je to jedno, ti vesele skotačí v Prokopáku, na Šárce, na Točné, na Kokořínsku a já nevím, kde všude… I […]