Letos jsem se do toho mého slavného hobby jménem MTB (mountain bike) docela ponořila. Byla jsem v Rokytnici, na Klínovci, několikrát na Točné, Zbraslavi a dokonce i v Prokopáku... Výlet od výletu jsem si na kole víc a víc jistá, ale to i skýtá svá úskalí v podobě velice snadno rozbitelných úst. Čím víc si myslíte, že to už umíte, tím víc se pouštíte do risků, které velice snadno nemusí vyjít... Na Klínovci jsem se k překvapení sama sebe začala nadzvedávat nad zem obě dvě kola naráz. Neříkám, že jsem skákala, ale spíš si tak hopskala jako rozverný mladý zajíček... No a málem jsem tuhle vzala strom, tamhle jsem málem vzala pařez, tak jsem si říkala, holka moje, jestli chceš mít obličej bez jizvy, musíš s tím něco dělat...

Takže opět na hurá na kemp, kde ti pěkně řeknou co a jak... Rychleby, kde jsem se učila minulý rok byli super (psala jsem zde) , ale já jsem chtěla poznat i nové traily. Zapátrala jsem v paměti a vzpomněla jsem si na jakéhosi Dušana, o kterém jsem slyšela z několika různých stran, že prý má být topka ve svém oboru. V Trutnově mám dlouholetého kamaráda, u kterého jsem mohla přes víkend spát, tak nebylo o čem.

V sobotu ráno jsem na sraz dojela s pocitem, co tu sakra zase dělám. Proč se do takových akcí vůbec pouštím... Taková ta nervozita před začátkem, cizí lidi, cizí prostředí atd... Naštěstí tihle bajkeři jsou jiná sorta, přátelská, otevřená, takže během dvou minut jsem věděla, že to všechno bude super a že si víkend společně moc užijeme.

Trenér Dušan nám v rychlosti vysvětlil, co nás bude čekat, přilby na hlavu a hurá na kopec. Po prvním zadýchání jsem si začala nadávat, že toho posledního panáka jsem si den před tím mohla už odpustit... Ale co, za támhletou zákrutou to vypotím a bude mi zase hej. Taky že jo, ale jako první jsme šli trénovat balanc :) Tak ten jsem zrovna po pátečním večeru s kamarádem v hospodě moc neměla, takže jsem se sklopenýma ušima a hlavou napodobovala své nové spolubojovníky a snažila jsem se vykonat úkony, které po nás Dušan chtěl. OK tak nějak splněno a opět nahoru do kopce. Ještě v pauzičce jsme udělali pár dalších cvičení, abychom pochopili, jak se naše tělo na tom kole vlastně chová. To jsou taková ta cvičení, kdy si říkáte proboha proč tohle mám dělat, ale vzápětí pochopíte, že metodika je velice důmyslně propracovaná. Všechny nově objevené znalosti se vám velice rychle spojí, když jedete dolů z kopce...

První jsme si jeli tzv. Kozí - modrý trail. Pro mě super, vyžehlené s pár "bouličkama", klopenkama - které jsem díky Dušanovi konečně (!!!) pochopila, jak je mám jezdit. Takže velká paráda. Jezdili jsme ten samý úsek několikrát za sebou - takže byl čas trénovat věci pořád do kola. To je jedna z nesporných výhod kempů. Máte čas pilovat, co vám nejde na stejných úsecích, a to pod dohledem zkušeného borce, který vám řekne co a jak. K mému velkému překvapení (sama jsem byla učitelkou lyžování), Dušan volí pedagogickou metodiku soustředění se na pozitivum, a ne na kritiku alá tohle děláš blbě. Samozřejmě dostanete zpětnou vazbu, ale po ní se cítíte jako nejlepší "bajker ever". Když jsem ho na to posléze ptala, říkal, že to má z Kanady, kde učil ve Whistleru (podívat se tam, je sen každého bajkera, natož tam učit pozn. RV), oni se tam soustředí na pozitivní feedback, ne na ten negativní... Posléze, když se učeň ještě víc zaměří na to dobré, co mu jde, negativní návyky zmizí samy a je rychlejší progres v celkovém ježdění. Po obědě v lese Dušan prohlásil, že jsem se sešli dobrá grupa, co se dovednostní týče a že půjdeme rovnou prozkoumat Modřínový trail - červenou.

Už tam došlo na mojí "oblíbenou" sázku, stejně jako v Rychlebech... Dušan po nás chtěl abychom sjeli skalku - v mých očích opět 7 metrová skála pod kterou plavou žraloci... Takže jsem opět zahlásila, že se vsadím o dvě piva, že tohle nesjedu, stejně jako tomu bylo právě v Rychlebech. Po důkladném vysvětlení, že tam žádní žraloci nejsou, kámen je kámoš a ať se nebojím - kolo to zvládne a já taky, jsem tedy přivřela strachem oči a šla do toho. No co vás budu napínat - večer jsem Dušanovi s úsměvem kupovala dvě piva :) Nebudu vás dále unavovat detaily, kdy a jak jsem se posléze moc smála, jak jsme si to celá banda užili, jak jsme se do sytosti na kolech vyblbli. To musíte zažít sami. Každý z nás dělal pokroky v něčem jiném, ale na konci dne jsme všichni mluvili stejnou řečí - skrz náš široký úsměv :)

V neděli, po snad devíti hodinovém spánku, jsem ráno k mému úžasu zjistila, že se nemůžu hnout. Ruce, předloktí, bicáky i záda bolely v důsledku mého sobotního ježděníčka. No nic, nedalo se svítit a pod heslem "to se vyjezdí" jsem sedla na kolo a zase hurá na traily. Měla jsem ale větší strach, protože jsem věděla, že neděle už nebude žádný ejchuchů, jujuchů a že půjdeme do dost technicky náročnějších úseků červené i černé... Bohužel, kliky jsem vyřadila ze svého pravidelného cvičení už dávno, takže ruce už to prostě neutáhly a upřímně řečeno jsem se do horších pasáží jednoduše i bála. Ruka sklouzne a zuby pá pá... A protože říkám, dobrý bajker - zdravý bajker, tak jsem skálu nechala skálou a nominovala jsem se na pozici fotodokumentátora. Dušan mi posléze prozradil malé tajemství, ty úseky, které jsem nesjela, mi nikam neutečou... A má pravdu :) Ostatní se ale nebáli vlka nic a všechno sjeli... V duchu jim tleskám ještě teď :)

Suma sumárum o tomto víkendu bych napsala text tak dlouhý, že by ho nedočetla ani moje mamka a to je moje nejvěrnější čtenářka... Bylo tam tolik zážitků, příběhů, hlášek, že se to sem prostě nevejde. Pokud máte rádi kolo, užíváte si poježdění v lese, tak Trutnov Trails můžu jen a jen doporučit. Jsou to kvalitně postavené traily, kde si každý najde to své, od začátečníků po těžké profíky.

Pokud zastáváte heslo jako já, že nejlepší investice je do vzdělání, tak jděte na kurz. Všichni jsme se tam naučili spoustu nového. I náš spolubojovník Janko, který skáče do výšky i do dálky skoro jako profík, sám na konci kvitoval, že mu opět byly objasněny základní bajkerské fyzikální principy a že si je skoro jist, že ten strom už díky tomu příště netrefí.

PS: jo a Dušan, krom toho, že na kole umí zázraky (níže je jeho sjezd na trailu jménem Whistler), vše předvede i v nulové rychlosti, je i opravdu i lektorská TOPka! Tak jak tvrdila jeho reputace... :) Takže ještě jednou, Dušane DÍKY!!! Bylo to super!

PPS: neodpustím si ještě pár bajkerských pojmů:

Nebuď čumgum - nekoukej na přední kolo, dívej se dva metry před sebe, jinak jdeš na zem

Šutr je kámen - mé zvolání a přesmyk u super rady: kámen je kámoš - neklouže

Narvi to tam a pust brzdy - rada, jakmile už nemůžeš zastavit a tu skálu už prostě musíš sjet

Něžně a s láskou - rada, když potřebuješ zpomalit, uvolnit se, tak abys nespadl třeba z úzké lávky

Čo ti práší?? - Jankovo zvolání, zda sjede hupy na tzv. manuál - po zadním kole

Pamatuj si, že to co vidíš, není reálné... Skála je ve skutečnosti menší než vypadá ve 3D - na fotce, když u ní stojíš (mimochodem s tím jsem se pořád neztotožnila pořád místo skalky vidím sedmimetrovou skálu :)

Užitečné informace:

Do Trutnova z Prahy je to přesně 160km, časová náročnost záleží na dopravě, nezpomeňte si zapnout Google maps, nebo Wase... Benzín tudíš vyjde na cca 600,- za obě cesty. Můžete i vlakem: z Prahy přímým spojem za cca 3 hodiny a cca 260,- bez kola // takže cena skoro stejná, jako kdybyste jeli sami autem... Budete mít ale alespoň dobrý pocit, že jste něco udělali pro naší matičku Zemi :)

Cenová náročnost:

Celkem za víkend cca 3 500,-

• samotný kurz 2 500,- (mimochodem je to jeden z nejlevnějších kurzů, na které jsem narazila a přitom patří k TOPce...)
• cesta cca 300,- když jedete ve dvou autem
• něco projíte, prospíte :)
  
• možnosti ubytování naleznete zde
  

Odkaz na samotný Trutnov Trails:

https://trutnovtrails.cz/

Odkaz přímo na kempy:

https://trutnovtrails.cz/trutnov-trails-bike-academy/

Mapa Trutnov Trails:

https://trutnovtrails.cz/traily/