Ghana - místo, kde se dějí zázraky...

Tento příběh je od mé kamárádky Jany, vládkyně všehomíra, sluníčka, která když si něco umane, jde za tím... Níže se dočtěte jak jela na dovolenou do Ghany za kamarádem Theem, kterého nikdy neviděla, ale věděla, že přesně TO je její cesta... Já jen při vyprávění zírala a kroutila hlavou... Ty online sítě nejsou až tak blbý :)

Píše se červenec 2018. Na facebooku, na stránce Nas Daily Global, kde lidé z celého světa sdílejí svoje životní příběhy, sdílí svůj příběh i Theo z Ghany.

Jmenuju se Theo, nemám kde bydlet, nikoho a nic. Jím jenom, když mi někdo něco dá.

Post dostává tisíce lajků a všichni se modlí a drží palce. Ale copak se tisíců modrých palců nahoru nají? Radím:

"Hi guys. What about helping him? We all can spare a bit. Little for us is much for him."

Můj koment dostal stovky lajků. Děkuju. Modleme se.

Uběhl týden, lajků i modlících se přibývá. Co asi dělá? Už umřel? Nebo mu někdo něco dal? Kdo? Kolik? Čeho? Zajímá někoho, že může umřít? Až umře, co se s ním stane?

Asi po týdnu pípne zpráva na messengeru. Děkuju za to, cos napsala pod můj post. Theo se mnou začíná pomalu sdílet svoje radosti a starosti a já je hltám. Tady se vždycky KAŽDÝ zarazí a ptá, kde vzal telefon a data. Telefon měl od někoho sem tam půjčený a data jsou v Ghaně levnější než nic. A pro Thea je kontakt se světem důležitější než jídlo, takže když vydělá nějaké peníze (většinou dělá sluhu bohatším a já s hrůzou zjišťuju, že ho často mlátí), koupil si suchou rýži a data, která vydrží za pár korun věčnost.

Nejsem z těch, kdo by vzal peníze a bezhlavě je někam poslal, takže tuhle možnost mu nenabízím a on se žádné nedožaduje. Je prosinec. Z Thea jednou takto vypadne:

Mám skončené středoškolské vzdělání, ale nemám o tom žádný certifikát. Škola po mě za něj chce 300 dolarů.

Volám tedy do školy a dovídám se, že je to opravdu tak. Protože škola nemá účet, posílám peníze Theovi a doufám, že projde první zkouškou. Obstál. Po pár týdnech mi přichází fotka, kde certifikát vítězoslavně drží v ruce. Na jeho základě hned v lednu dostává místo jako třídní učitel v místní základní škole.

Od té doby pracuje, občas dostává zaplaceno. Když ne, má pár kaček ode mě - na jídlo a zdravotní péči. Za tu dobu, co se známe, měl už třikrát malárii. Mít u sebe peníze je pro něj další zkouška, protože většina afričanů neumí mít peníze. Žijí teď a tady a jakmile mají jakoukoliv částku, utratí ji.

Od malička chci do Afriky a nikdy jsem tam nebyla. Tohle je super příležitost to napravit. Kupuju letenku s datem odletu na konci dubna 2019 a těším se na bláznivý výlet za kamarádem, kterého jsem nikdy neviděla, ale cítím, že potřebuje moji pomoc. Nebo možná potřebuji já tu jeho? Přestávám se v tom orientovat. Jen vím, že jedu (!!) do Ghany.

Trávíme celých 10 dní 24/7 spolu. Theo je nejlepší průvodce. Bez něj bych ještě teď seděla na letišti. Na malé výjimky, kdy už fakt potřebuju sprchu, a postel, jedeme hodně low-cost výlet. Cestujeme v přeplněných mikrobusech. Ve vesnici na konci světa se stávám celebritou. Jsem první běloch, kterého viděli. Mám přízeň všech - chlubí se kakaovou plantáží, učí mě nosit věci na hlavě a vařit v hliněné chýši na ohni.

Theo se mnou na oplátku jí poprvé příborem, poprvé jede ve výtahu, poprvé se koupe v moři, poprvé jede chvíli opravdickým autem... Poprvé má na sobě opravdické boty (sponzorský dar Botas66). Radost v jeho očích nelze předat, musí se zažít.

Poslední dva dny trávíme u Thea ve škole. Rozdávám zásoby tužek, papírů, nůžek, pár triček, her a balónků. Předávám také mikroskop po mých dětech. Později zjišťuju, že mikroskop neviděli v Ghaně ani vysokoškolsky vzdělaní lidé.

Theo bydlí v domě bez elektřiny a vody. V místnosti 3x3 metry 3 dvacetiletý kluci. Spí na zemi - hlína a prach. Když prší, spí v louži. Koupelna je přes hlínu kus prkna a kýbl s dešťovou vodou.

Běží mi hlavou, jak nejlíp pomoct. Vezmu ho k nám na studia. Pozná jiný způsob života a myšlení, pak se vrátí domů a předá, co viděl. Obvolávám několik vysokých škol a zjišťuju podmínky. Nejlevnější chce za první rok studia 80 000. Začal maraton shánění peněz. Za 12 dní, co jsem zpět, jsem naspala jen 50 hodin. Ke své práci mám ještě další full time job. Theo má zažádáno o vízum a já hledám cesty, jak získat 100 000 na první rok studia, kolej, letenku atd. Ale z takto rozjetého vlaku už nejde vystoupit. A společně to dokážeme :)