Není zadák jako zadák – aneb jak jsem jela divokou vodu v Rakousku

12.07.2018

Jako malá jsem jezdila na sportovně orientované tábory, takže krom jiných sportů ani pádlování v kánoi mi není cizí. Sice jsem celou pubertu v lodi neseděla, ale tohle se prostě nezapomíná. Asi před pěti lety jsem měla možnost znovu na vodu vyrazit. Jela jsem jako zadák Ohři, posléze jako háček Salzu a další divočejší řeky v Rakousku. Zážitek, kdy jedete na průzračné řece a vy máte výhled na dvoutisícové hory, je k nezaplacení. Naše vodácká parta je taky super, takže se jedná vždy o TOP čtyři dny na které vzpomínáte ještě celé léto. Jelikož si mě tenkrát jako háčka k mému potěšení vybral kamarád, kterého mám obzvlášť ráda a kterému plně důvěřuji, nebála jsem se s ním ani na těžší řeky ve Slovinsku. Bože, to byla paráda. Jenže jak řeka plyne svým tempem, stejně tak i čas a můj oblíbený zadák zmizel do ciziny, takže jsem zůstala napospas vodáckému osudu...

Ale to bych nebyla já, abych to zase nějak nevymyslela, pro jedno kvítí přece slunce nesvítí :) Mám jednoho kamaráda z chaty, takový blonďatý dvoumetrový dlouhán, s kterým byla vždy legrace a který se ničeho nikdy nebál. Jeho přizabití a následný transport helikoptérou po sjezdech na kole v Rakousku mluví za vše. Naštěstí se dal již do kupy a já ho tím pádem mohla oslovit s neodolatelnou nabídkou, zda by mě nechtěl jako háčka na divokou vodu. Po pár chatařských pivech u ohýnku k mé radosti na to kývnul.

Ale stejně jsem byla trochu malá dušička, laťka od mého prvního zadáka byla nasazena tuze vysoko. Naštěstí po prvních pěti minutách, které jsme strávili společně v lodi, jsem si byla jistá, že my dva ve sladění rozhodně problém mít nebudeme. Sice docházelo k drobným sporům ohledně výběru trasy - já chtěla jet například doleva na klid, ale aniž bych se nadála, směřovali jsme doprava na poněkud větší peřeje - tudíž větší legraci. No, ale to je tak, když si do lodi vezmete blázna, který má rád adrenalin. Čím větší vlnka, tím větší smích. Jelikož i já se chechtám u každého zhoupnutí, bylo nám brzy oznámeno, že jsme nejvysmátější, ale zároveň i nejhlasitější posádka na celé řece. No co, když my už jsme prostě takoví :)

Když jsme se večer všichni sešli u ohně, vyprávěli si, co jsme zažili přes den. Sice jsme jeli stejnou řeku, ale všichni to vnímali trochu jinak. Mohli jsme se podělit i o zážitky, kdy jsme skákali z 5metrového můstku nebo jak jsme šli do soutěsky, která končila 10metrovým vodopádem. To byla teprve krása. I když mám velmi ráda dobrodružství a tyto dovolené jsou pro mě takovým kořením života, vždycky jsem ale nejšťastnější večer. Byla jsem ráda, že se přes denní dobrodružství nikomu nic nestalo a že si můžeme podělit o informaci, kdo je skládač a kdo je muchlač (pozn. red. raději se neptejte při jaké tématice jsme toto rozebírali).

Každopádně divoká voda, je prostě super. Zvlášť když za vámi sedí někdo, na koho se můžete spolehnout, a ještě se k tomu chechtá víc než vy :)

Vaše vodácká Rumová víla

Instagram: @_rumovavila

Užitečné informace:

Mám za sebou 4x vodu, dvakrát v Rakousku, dvakrát ve Slovinsku. Rakousko je blíž a Salza, či Steyr není tak náročná, jako řeky ve Slovinsku: Soča a Koritnica.

Jeli jsme to na nafukovacích barakách, které jsou poměrně stabilní, ale pozor, voda je i tak dost nebezpečná, takže na popíjení v lodi raději zapomeňte. Tohle není Vltava...

Je dobré mít vždy s sebou pár zkušených vodáků, kteří pomůžou těm slabším, či novicům. Pokud s vodou nemáte zkušenosti, tak bych se samotná na tento trip vůbec nepouštěla. Já osobně si i pečlivě vybírám své zadáky, někomu, komu nevěřím, bych si do lodi nesedla.

My vždy jedeme auty. Je potřeba mít aut víc, protože jedno necháváte na nástupu, druhé na výstupu. Posléze, než se nafouknou, uklidí lodě, řidiči pendlují a přivážejí vozy. Občas je docela sudoku to vymyslet, kdo je nahoře, kdo dole... :)

Finanční náročnost:

4 dny na vodě, benzín, půjčení vybavení, poplatky, jídlo, večerní pivo... Odhadem cca 4-5.000,-