O pivo, že to nesjedu!

05.10.2017

Na stará, bolavá kolena jsem se zbláznila a koupila si celopéro (rozuměj celoodpružené kolo). Dlouhá léta jsem jezdila na kole tzv. krosovém, ale kamarádi kolem mne si kupovali lepší a lepší horáky a začali mě tahat víc a víc do lesa... Na mém starém kole (něco mezi silničkou a horákem) se dá sjet skoro všechno, ale přeci jenom kolo se širšími pneumatikami vám pomůže. Hlavně vám i více odpustí - neuklouznete na každé šišce, kterou potkáte cestou

Takže když už jsem toho svého nového krasavce měla doma, začali jsme se pomalu seznamovat. Naštěstí si nás oba vzala pod křídla moje kamarádka Petra, která si se svým celopérem už tyká. Ukázala mi, co a jak a my se poprvé mohly vydat spolu na Točnou... Super zážitek a já si uvědomila, že jsem s koupí celopéra udělala sakra dobře... Vyvstala otázka, kam a jak s kolem dál? Jak se na něm naučit víc? Kolo jezdí skoro samo a můžete na něm neuvěřitelně blbnout, ale já jsem byla jeho limitem.

Začala jsem tudíž googlit a hledat, kdo by mi mohl ukázat nepoznané. Pořádá se spousty kempů pro začátečníky, ale nadchly mě Rychlebské stezky. Zaprvé jsem o nich slyšela jen samá superlativa (a i to, že jsou hodně "vostrý") a za druhé pořádají přímo tzv. ladies kempy... To znamená, že jsou lektoři zvyklí na remcání, strach a prostě takové to holčičí chování okolo...

Prohodila jsem si s lidmi z bike školy v Rychlebech dva emaily. Byla jsem ujištěna, že se není čeho bát a že právě pro nadšené holky mého strachoidního typu je toto určené a tím pádem rozhodnutí bylo jasné. Jedu!

Dorazila jsem do Rychleb v pátek večer, plná očekávání a obav. Dohodla jsem se na "Základně", kde v kempu můžu zaparkovat auto (v kterém jsem i já blázen spala) a v kolik mám být ráno nastoupená na kurz. Jelikož formality byly vyřízené, mohla jsem si dát v klidu pivo a nasávat bikerskou atmosféru.

V sobotu ráno, mě Tomáš - náš bikerský lektor přivítal se širokým úsměvem. Jakmile se naše squadra azura posbírala (tři holky, a nakonec i jeden kluk), tak jsme šli do pumptreku. Tomáš nám vysvětlil, jak se na kole máme pohybovat a jak odolat zemské gravitaci (nespadnout) a tím pádem jsme se mohli poprvé pustit do vlnek a malých klopených zatáček.

Osobně jsem byla dost vyděšená, ale když už jsem jela takovou dálku, tak jsem zatnula zuby a přivřela oči (úplně je zavřít by nebylo moc vhodné) a vrhla se na to. Překvapivě když jedete na kole, tak ten terén se nezdá tak hrůzný, jak se může zprvu zdát. Když celá skupina zdolala pumptrek, tak jsme se přesunuli na dřevěnou lávku vedle. Pro moje oči naprosto ohromný drop (poloskokánek cca 40 cm nad zemí, takže pro zkušenější bikera úplná prkotina). V tu chvíli jsem se začala smát se slzou v oku, že tohle nikdy nesjedu. Dokonce jsem si tak "věřila", že jsem se vsadila o pivo, že na tohle mě Tomáš nedostane ani omylem. A když jo, tak se u toho jasno jasně zabiju, takže stejně nebudu nic platit :) Díky bohu, náš profi lektor to ani tak se mnou nevzdal a ukázal mi, jak se ten osudný poloskokánek jezdí a jak se u toho kolo chová. Moje kolegyně, odvážlivkyně to sjely přede mnou... Takže jsem opět zatnula zuby a šla do toho. Hle, opět to vlastně nebyl až tak velký problém... Takže jsem s nově nabitým úsměvem od ucha k uchu, jezdila furt do kolečka a sjížděla skokánek znovu a znovu :) Jelikož nám nepřálo počasí a my byli zmoklí jak slepice, v případě kluků jako kohouti, nechali jsme si druhou "odpolední" lekci až na neděli. Večer jsme všechno důkladně probrali u čaje s rumem a šlo se spát...

Na neděli se nám na náš vkus vyčasilo, tzn. přestalo lít jak z konve a jenom mrholilo. Díky tomu, že kluci mají stezky postavené opravdu profesionálně, tak na tratích nevznikají žádné kaluže ani po vydatném dešti. Vyšlapali jsme tedy 5 km nahoru na začátek trailů. My měli v plánu trať jménem Superflow - nejjednodušší trail v Rychlebech. Musím upřímně říci, že jenom vyjet na kopec je občas legrace, jede se přes potoky, lávky, kameny a já jsem měla co dělat abych se ve zdraví vyškrábala nahoru... Ale opět, Tomáš mi byl oporou, techničtější úseky mi trpělivě vysvětloval anebo jen fandil, když bylo potřeba :) Nahoře jsme si udělali skupinové foto, pro případ, kdyby to někdo dolů cestou nepřežil. Nebojte se vlka nic, zvládli jsme to nakonec všichni. Pro ty z nás, co byli podělaní až za ušima (slovy já), nám Tomáš vždy vysvětlil, co nás čeká a kudy máme jet, takže se nebylo čeho bát.

Já jsem tam měla takovou legraci v podobě úzké lávky, kdy jsem na ní najela, pak se lekla, zavrávorala a následně se stylem svým vlastním odebrala z lávky na zem, respektive do bahna. Kluci se samozřejmě mohli potrhat smíchy a já se jim nedivím :) Po tom, co se dosmáli mě začali hecovat, ať to zkusím ještě jednou... No co, od bahna jsem byla už tak, takže vlastně se mi už nemohlo nic stát. A šlo to!!! Přejela jsem kládu!!! Za mě: ohromné překonání sama sebe. Ano, díky přejetí jedné trapné lávky jsem měla pocit, že jsem vylezla na Everest. Pro ostatní bikery je to naprostá samozřejmost, ale pokud v tom člověk není kovaný, tak i takové malé překážky se vám zdají jako naprosto nesjízdné a pro vás smrtelné... Dolů k "Základně" jsme přijeli naprosto šťastní a nadšení. Hned jsme začali plánovat, kdy se tam opět potkáme.

Heslo našeho bikového víkendu: Měj respekt, ale hlavně se z toho neposer!


Kolu zdar a na zdraví, Vaše Rumová víla :)


Kudy kam...

https://mapy.cz/s/26sKg

jedna cesta 250 km, 3,5hod - ale fakt to stojí za to!

https://www.rychlebytrails.eu/images/obsah/rychlebske-stezky-panorama.jpg

mapa trailů v Rychlebských stezkách

Časová náročnost:

celý víkend

Finanční náročnost:

cca 4 200,-

> 2 400,- cena víkendového cyklokempu, je možné si zaplatit jen jeden den 1 300,- (ceny v roce 2017)

> 1 000,- benzín

> 800,- jídlo a kemp na celý víkend

Fyzická náročnost:

průměr, jen se toho člověk nesmí bát

Užitečné odkazy:

https://www.rychlebskestezky.cz/cs/

Email na domluvení kurzu:

bikeskola@rychlebskestezky.cz