Tak na tohle jsme čekali dlouho... Pořád jsme si s kamarády lámali hlavu, kam kousek za Prahu na nějaké floučkové traily. Myšleno motyčkou okopané... Nebo dobře budu přesná - já jsem si lámala hlavu, klukům je to jedno, ti vesele skotačí v Prokopáku, na Šárce, na Točné, na Kokořínsku a já nevím, kde všude... I já přírodou nepohrdnu, ale v krajíčku dušičky jsem si přála za barákem nějaké to pěkné floučko, kde mne nepřekvapí ani kořen, ani kámen a já to budu moci pořádně "pálit" :)

Tak se mi sen splnil. Šemberské stezky.

Je to kousíček od Českého Brodu, takže není problém se tam dostat vlakem, zablbnout si, dát si pivečko a pak zase hurá zpátky do reality. Nebo i autem, však je to 30 km od hranic Prahy. My si udělali s kamarády výlet půl na půl :) Tam jsme jeli vlakem, abychom měli sílu na vyblbnutí se... :) Znám se a vím, že síly mi dochází rychleji, než bych si přála. Proto tam jsme jeli do Brodu, přes 3 hodiny jsme blbli, pak pivečko v hospodě "Na hřišti" ještě jedna "modrá" a hurá směr Praha - leč ne už ne vlakem, ale pěkně za svý přes Újezd, Klánovický les, na okraj Prahy, kde už každý ví, jaká je jeho cestička :) Dohromady jsme najeli okolo 60km a věřte, že jsem to cítila ještě dva dny po té, ale zážitek parádní :)

Ale zpátky s Šemberským stezkám... Byla jsem velmi mile překvapena, věděli jsme, že to jako v Saalbachu nebude. Ale i tak to stačilo. Co stačilo, jela jsem odtud vysmátá jako hruška :) Přijela jsme trošku později - parta už tam byla dřív, tak hned jsem slyšela - "Jedeme rovnou na černou". No prý je až na dva úseky v pohodě. OK, když to musí být, tak teda jo. Hned jsem při "vyřazováku" pochopila, že úplně zadarmíko to nebude.

Což o to, kdybych na začátek černého trailu najížděla s rozjezdem, tak těch pár šutříků přejedu, ale když nemáte rychlost a musíte zatočit o 90 stupňů, už taková sranda to není - teda pro mne... No nic, nějak jsem to pěškopřejela a pokračovala jsem dál. Aha, tak tady je ta lávka, ani jsem se o ní nepokusila a vzala to na klid pěšourem vlevo. Pak měla přijít nějaká "roklinka". Šla jsem hodit očko, zasmála se a opět to seskákala po svých. Říkala jsem si, alespoň důvod se vrátit... Ale myslím, kdybychom tam byly s holkama s Kolonou, tak si možná troufnu, ale takto jsem to obešla se vztyčenou hlavou :) Následovalo pár klopenek a byli jsme dole. Hmm, krátké, ale výživné... OK, tak znova - stoupáčkem nahoru - a jupí na červenou. Hmm dobrá, ale zaslechla jsem, že modrá je lepší, páč není tak "utažená" a jede se tam rychleji. Takže zase vlastně poměrně zábavný stoupaček a teď hurá tedy pro změnu na modrou.

Tak to bylo pošušňáníčko. Pro mne značka ideál. Je tam pár pidi skokánků, kterých si při menší rychlosti ani nevšimnete, při větší vás to lehce povynese a když to tam "nabombíte" tak vás to krásně odpálí :) Tam sice ještě nejsem - otázka, jestli bych tam vůbec chtěla, ale užila jsem si to i tak. Takže jasný, modrá je můj "love trail", jela jsem ho ještě párkrát a už jsem slyšela, jak ostatním bajkerům kručí v bříšku. Takže místo nahoru, jsme jeli rovnou do hospody. Jo jo, to by nám šlo taky :)

Dali jsme si vychlazenou Plzeň, probrali dojmy, já se zase zvídavě ptala zakladatele na tisíc a jednu otázku. Pavel Kvasnička byl tak hodný, že mi na vše odpověděl. Panečku, trvalo jim 2 roky, než to postavili... A teď mají k tomu i vlastní hospodu Na hřišti. Mám dojem, že se o ní bude starat srdcem, jako o traily, takže ani ta korona doba je nemůže ohrozit :) Dobří lidé si sem cestu vždycky najdou :) I kdybychom tu měli zase jenom okýnko a museli na podzim být jen venku... :)

Takže suma sumárum, kdo nevěří, ať tam běží. Je to bombice a hned za barákem :) Rozhodně jsem tam nebyla naposledy!

Vaše flowlover Rumová víla

IG: @_rumovavila

PS: omlouvám se za nedostatek fotek, ale já to prostě nestíhala :)

Užitečné odkazy:

https://www.semberskestezky.cz/

Facebooková skupina: 

https://www.facebook.com/groups/186242269256764

Instagram:

https://www.instagram.com/semberske_stezky/

YouTube Trail Hunter - Šemberské stezky

https://www.youtube.com/watch?v=Qe_Oq64-Hxw