Spaní na hřebenech v Krkonoších pod širákem, tedy skoro…

10.05.2018

To bylo tak, jak je vidno z mých článků, často se pohybuji přes zimu na horách a jednou jsem si uvědomila, že jsem nikdy v létě nespala nahoře na hřebenech tzv na divoko pod širákem... Sice to není úplně podle pravidel, ale říkejte to někomu, kdo má svůj sen. Takže jsme s kamarádkou Terkou na konci zimní sezóny daly hlavy dohromady a řekly si, že v létě toto podnikneme. Jenže, čas letěl, sníh roztál, začaly jsme se věnovat kolu, cestování a trekům všude jinde než v Krkonoších a tak nějak jsme zapomněly naplánovat termín výletu. Léto plynulo rychlostí blesku my si někdy uprostřed parných dní uvědomily, že jsme nenaplánovaly termín našeho dobrodružství. Bohužel nebo vlastně bohudík jsme obě holky aktivní, takže jsme našly volný víkend až přelomu srpna / září. Protřelým cestovatelům nemůže uniknout, že ke spaní na hřebenech pod širákem je tento termín již značně riskantní. V horách se podzim přiřítí prostě vždycky trochu dřív než dole v oudolíčku. A taky že jo, na víkend, kdy jsme jely do Špindlu, tak předpověď byla naprosto tragická. V sobotu o půlnoci se mělo rozpršet jako blázen. Dokonce jsme googlily asi čtyři zdroje v naději, že alespoň jedna aplikace bude trochu shovívavější, ale všechny hovořily stejným jazykem.

Naštěstí vědoma si nejistoty počasí jsem měla plán B - spaní pěkně pod střechou na Vosecké boudě. Ráno jsme tedy zvedly telefon, vše si domluvily a hurá na trek. Jenže to bychom nebyly my, aby to šlo hladce. Cestou skrz Špindl jsme potkaly kamaráda, kterého jsme neviděly od zimy, takže jsme s ním daly "rychlý brunch a kávičku" - suma sumárum naše cesta vzhůru začala až ve dvě odpoledne. No co, čelovky jsme měly, pršet mělo až o půlnoci, tak vo co jde :) Ze špindlu jsme šly směr Horní mísečky, pak přes Kotel a u rozcestí na Dvoračky mě Terka (moje spolutrekařka) lanařila na jedno pííívo a domácí houstičku. Já podělaná strachy, že dojdeme úplně za tmy jsem se slzou v oku odmítla a tak jsme šupajdily dál. Na Růženčině zahrádce jsme se alespoň odměnily Kubánským rumem, který jsme měli v baťůžku pro případ nouze...

Bylo okolo sedmé večerní a nás čekala už jen dvě rozcestí - U čtyř pánů a Krakonošova snídaně. Jenže při plánovaní trasy jsem tak nějak opomněla sledovat vrstevnice, takže když jsme "padaly" k naší poslední křižovatce, došlo nám, že cesta půjde zase nahoru - jsme přece v horách, že? Takže u Krakonošovy snídaně jsme si daly loka rumu na posilnění a hurá zase nahoru. Poslední kilometr, který jsme šly už za tmy, byl po rovné cestě pro cyklisty, takže žádný výron nehrozil, ale musím přiznat, že jsem byla tuze ráda, když jsem uviděla světýlka Vosecké boudy. Vlastně jsem si připadala jako v pohádce s Jeníčkem a Mařenkou :) Naštěstí v chalupě nás nečekala zlá ježibaba, ale gulášová polévka s vychlazeným pivem. Jak to na těchto chajdách bývá, daly jsme se do řeči s místními usedlíky a večer krásně plynul. Těsně před tím, než jsme svá unavená těla položily do měkkých postelí se spustily provaze deště. Předpověď se do puntíku vyplnila a my byly rády za střechu nad hlavou.

Počasí se neumoudřilo ani na druhý den, což už nám ale už nevadilo, takže jsem natáhly pláštěnky a šly po cestě českopolského přátelství zase směr Špindlerův mlýn. Terku jsem i přes silnější déšť a mega mlhu ukecala k zacházce k prameni Labe, protože jsem tam ještě nebyla. No sice není až tak o co stát, ale můžu si to již také odškrtnout na mém "wishlistu". Pak zase zpět na červenou a za Velkým Šišákem jsme zahnuly doprava na Martinovku, kde jsme měly super oběd v podobě borůvkových knedlíků. Pak už to bylo coby kamenem dohodil "domů".

Pokud máte nějaký podobný sen / plán / neváhejte a určete si termín, protože jinak dopadnete jako my a málem to neuskutečníte :) I když spaní na hřebenech nám tenkrát nevyšlo, byl to zase hrozně fajn víkend a jak říká moje maminka, alespoň máme důvod se tam vrátit :)

Vaše Rumová víla


Kudy kam a kde a jak spát ve Špindlu najdete pod článkem zde

Naše volba plánu "B" (střecha nad hlavou) padla na Voseckou boudu, milý personál, spaní za hubičku v turistickém pokoji pro 11 lidí:

https://www.voseckabouda.cz/

Cesta naší trasy:

https://mapy.cz/s/2Jnxs

celkem 30km / POZOR NA POČASÍ, hory můžou být zrádné

Časová náročnost:

Víkend - klidně zvládnete přijet do Špindlerova mlýna až v sobotu ráno a rovnou vyrazit na cestu.

Cenová náročnost:

cca 1 000,-

  • 300,- benzín
  • 250,- nocleh Vosecká bouda (rok 2016)
  • 200,- večeře, pivo
  • 80,- bohatá snídaně
  • 170,- sušenky na cestu a spol

Fyzická náročnost:

Lehčí / střední, když nepodceníte počasí, tak si myslím, že to dojde každý... Jen si nechte časovou rezervu a můžete se stavit i na Dvoračkách na domácí houstičku. Druhý den, cestou zpátky do Špindlerova mlýna si budete už jenom pískat :)