Ukrajina na kolech...

30.08.2018

Když se v myšlenkách vracím zpátky na Ukrajinu, tak jsem naplněna klidem. Nevím, čím to je, zda tento pocit ve mně vyvolává ta nádherná příroda, či tím, že jsme opět měli možnost vidět, jak vypadá život v prostých podmínkách. Vždy jsem měla Ukrajinu spojenou jenom s dělníky tzv. "úkáčkama", kteří pracují u nás v Česku na stavbách. Nic jsem od této země vlastně neočekávala, jen jsem věděla, že jedu směrem na východ od České republiky, kam mě to v posledních letech táhne víc a víc. Již minulý rok jsme s Pavlou byly v Černé Hoře, o které jsem psala zde a měla jsem i možnost jet dvakrát na Slovinsko na divokou vodu.

Ne, že by se na východě zastavil čas, ale přijde mi, že tam plyne vše tak nějak pomaleji, což člověk pocházející z zrychlené Prahy ocení snad ze všeho nejvíce. Panenská kopcovitá příroda je pro moje oči přímo blahodárná - zvlášť, když vydupu, respektive vyjdu s kolem v ruce sedmikilometrový kopec rychlostí šneka, zato s vysílením geparda, který se žene za antilopou. Když se po zdolání vrcholu rozhlédnu posléze po krajině, zaplaví mě uspokojení takového rázu, že náhle zapomenu na všechny bolesti a strasti, které jsem zažívala při cestě vzhůru.

Alpina a její zájezdy směrem na východ mají pro mě tu výhodu, že se odjíždí z Brna, tudíž většina osazenstva dovolené jsou moji tolik milovaní Moraváci. A není to jen tím, že vždy mají u sebe něco dobrého k pití, ale mám je ráda pro jejich bodrou, milou povahu. Měli jsme na dovolenkové kolegy štěstí loni i letos. Na Ukrajinu s námi jelo docela dost statných jinochů, kteří se o nás s kamarádkou Pájou starali přímo jako o princezny.

Protože jsme s mojí princezničkou Pavlou tak trochu věděly do čeho zase lezeme, resp jedeme, neponechaly jsme naše zadky náhodě a pěkně jsme si jezdily na cyklovyjížďky celé léto. Bylo to znát, šlapalo se nám na Ukrajině o poznání lépe než minulý rok v Montenegru. Kopce v Podkarpatské Rusi sice nejsou tak vysoké jako v Černé Hoře, ale zato etapy jsou trošku delší a v horším terénu. Když překonáte jejich asfaltky (české silnice jsou oproti tomu skvostem) a vjedete do lesa, naleznete tam volné šutryska až kam vaše oko dohlédne. Nic, co by se nedalo sjet, vyjet, či objet, ale bylo to trošku technicky náročnější. Ale opět... Ta příroda vám všechno to nepohodlí s terénem okamžitě vynahradila. I moje bahenní koupel mi tolik nevadila, když jsem se rozhlédla po okolí :)

Za šest dní, šest etap jsme najeli pro nás úctyhodných 305 km. Nikdy bych neřekla, že etapa, která bude mít "jenom" 50 km budu nazývat jako etapu odpočinkovou :) Vše se vám na této dovolené nějak převrátí a vy makáte spolu s ostatními, potíte se, na kopce nadáváte a následně se smějete, že jste to vše ve zdraví přežili. Ve finále my s Pavlou vždy ujedeme na těchto dovolených nejvíce kilometrů s největším převýšením a v tak krátkém časovém úseku. Ve snu by mě doma nenapadlo, že si půjdu do terénu zašlapat 75 km jen tak... Sice opět po cestě padaly hlášky typu - "Proč jsme proboha nejely do Egypta!!!", ale jakmile dojedete, tak vás toto pustí a vy jste zase rádi, že jste to všechno zmákli. Naopak posléze si řeknete, že to tak hrozné ani nebylo. Po pár dnech od dovolené o tom vyprávíte, jako o nejvíc odpočinkové dovolené, na které jste kdy byli. Ne fyzicky - logicky, ale psychicky, protože jak jsem již jednou zde zmiňovala, nemusíte se absolutně o nic starat. Alpina se stará za vás, dostanete mapy, trasu, rady, co nevynechat, kde se zastavit. Výhoda zájezdu na Ukrajinu spočívala i v polopenzi, takže ani o jídlo jsme se nestarali (mimochodem vařili nám naprosto výborně), takže jediná naše starost se opět smrskla na otázku, zda večer máme co pít... Vodka Medoff to jistila vždycky :)

Jelikož jsem ve škole ne vždy dávala pozor, moc mě bavilo vyprávění o Ukrajině jako takové. Historie i zeměpis mě baví, bohužel si nic nepamatuji. Proto jsem velmi ocenila, když jsme se byli podívat krom jiných městeček i do Koločavy. Navštívili jsme zde místo, kde je pochován Nikol Šuhaj loupežník a podívali jsme i do Ukrajinské základní školy, kde ukrajinský Jánošík má i svoje vlastní muzeum. Co mě překvapilo, tak ředitel této školy byl zrovna v Čechách, pracuje totiž přes léto na stavbě jako "ukáčko", aby přinesl pár korun domů pro rodinu.

Suma sumárum, Ukrajina na kolech je dovolená, na kterou budu opět dlouho vzpomínat... A jak je asi z těchto stránek jasné, aktivní odpočinek doporučuji všemi deseti :) Věřte, že si hlavu zrelaxujete o dost víc, než kdybyste se jeli válet třeba do toho Egypta.