Všechny cesty vedou do Bečova...

28.09.2017

Víte, co se stane, když jdete na čundr s kamarádkou, která má jiný organizační smysl než vy a necháte plánovaní čundru jen na ní? Vznikne z toho zážitek takové velikosti, že jsem s naprostou jistotou věděla, že právě toto bude můj první příspěvek.

Zrovna jsem dávala výpověď v práci a měla jsem spousty zařizování okolo. Proto jsem poprosila kamarádku, aby vymyslela, kam půjdeme na čundr. Jak jsem výše naznačila, jsme naprosto opačné povahy, co se organizace týče. Já jsem plánovačka (dokonce jsem toto označení měla šest let na vizitce) a stále promýšlím, co se stane kdyby. Kamarádka je naprostý opak (punkrerka každým coulem), i když tato informace je pro mě známá, vůbec mi nedošlo, jaké veselé následky to pro náš třídenní čundr může mít...

Přesná moje prosba zněla: Veru, prosím, vymysli výlet, já si potřebuji jít odpočinout do přírody.

Musím zpětně uznat, že tento požadavek byl splněn na jedničku s hvězdičkou. V přírodě jsme byly, jen jsme občas nevěděly kudy jdeme :) První náznaky rozdílného přístupu k plánování přišly už ve vlaku. Dozvěděla jsem se, že máme mapu jen do okruhu pěti kilometrů od místa, kde vystupujeme a kterým směrem se chystáme vydat. Na moje pozdvižené obočí byla následná argumentace: "Vždyť o co jde, máme přeci mapy v mobilech..." Bohužel když uhodila kosa na kámen, tak jsme zjistily následovné:

  • Google mapy jsou na čundr jsou skoro nepoužitelné.
  • Mobil se při použití navigace velice rychle vybíjí.
  • A hlavně, když jste ve Slavkovském lese, tak často nemáte signál. Na druhou stranu díky tomu výše uvedené body vás přestanou velice rychle trápit.

No pro mě a mojí komfortní zónu to byl lehký problém... Co problém, já jsem šílela. Jako třešinka na dortu byl fakt, že trasu nám doporučil jeden kamarád - tremp nad trempy... Měly jsme za úkol dojít během dvou a půl dne z Mariánských lázní do Lokte. Pro jasnější představu vám to shrnu: cca 25 km denně, a to s krosnou na zádech. Po tomto zjištění jsem šla málem do mdlob. Takže jsem se ještě v Mariánských lázních na promenádě začala shánět po vínu, protože moje zodpovědná, plánovací část cíleně potřebovala vyřadit z provozu...

Když jsme šly první večer směrem na Žižkův vrh, tak jsme nějakým záhadným způsobem došly na vrh "Na Polomu". Jelikož byla skoro tma, nemělo smysl se vracet... Avšak díky naší zacházce jsme zcela omylem našly nádhernou sluneční louku s dřevěnými lehátky. Pro nás dvě to byly postele značky "ideál". Druhý den jsem přesvědčila kamarádku, že je lepší strategie: "Kam dojdeme, tam dojdeme", protože jsem se odmítala hnát tempem rakouské babičky. Potom se to vymyslí, případně se trasa upraví... Veru to nesla docela nelibě, protože měla plán, který pro mě zcela překvapivě chtěla splnit do puntíku - tudíž do kilometru. Nakonec však souhlasila a trasu jsme cestou upravovaly. Moje nohy jsou jí dodnes vděčné. Les nás uchránil před sluníčkem a nám cesta nám druhý den vesele ubíhala. Dokonce jsme si dobrovolně zašly i na rašeliniště "Kladská", kde jsme si daly výbornou paštičku a pivíčko. Druhou noc jsme našly noční uvelebení kousek za vesnicí Prameny. Bylo to nádherném místě na rozhraní lesa a louky, kde mi mojí rozervanou plánovačkou duši hladila melodie malého potůčku.

Den třetí jsme přeplánovaly trasu, tak abychom ještě večer stihly vlak z Bečova nad Teplou. Měla být velká bouřka a my měly jenom tropiko - rozuměj jen takovou tu celtu přes stan, ale stan žádný. Když jsme se opět ztratily (dokonce i z turisticky značené trasy), moje zodpovědná část začala být opět ve střehu. Byla jsem z toho vlastně překvapená, protože jsem si už na myšlenku "nech to plynout, ono to nějak dopadne" zvykla a pomalu mi začala být sympatická. Přesto navenek to evidentně vypadalo jinak, takže Veru nebojácně zavelela, že všechny cesty vedou do Bečova a že se nemám čeho bát :) Chlácholila mě, že se v té naší krásné zemičce nemůže nikdo nikdy ztratit... Když jsem pípla, že to je to sice hezký, ale že vlak nemáme šanci stihnout a jak to tedy uděláme s následnou rovnicí: noc plus bouřka rovná se problém. Byla jsem ujištěna, že o nic nejde, že najdeme altán... Jen bych ráda poznamenala, že jsme byly pro nás neznámo kde uprostřed lesa, bez vody, a právě zapadalo sluníčko. Sice romantika, ale v danou chvíli jsem si jí nějak neuměla vychutnat... Moje punková kámoška byla naprosto přesvědčená, že do Bečova dojdeme, dáme si k večeři pivo, a ještě samozřejmě potkáme ten altán, který nás ochrání před tou bouřkou... A víte co??

My ten altán opravdu našly a my v něm opravdu spaly... V Botanické zahradě v Bečově, kde čepují plzeň. Takže od této události se více snažím věcem nechávat volný průběh... Protože všechny cesty přeci vedou do Bečova... Víme :)

Na zdraví, Vaše Rumová víla :)


Kudy kam...

https://mapy.cz/s/26qQw

17:00 příjezd vlakem do Mariánských lázní / cesta směrem Na polomu (spaní na louce) // 6 km

Celodenní výlet: Na polomu (po červené), rašeliniště Smraďoch / Farská kyselka / Potok Rota / zacházka na Kladskou / po Silnici k vesnici Prameny / Spaní za vesnicí (bod č. 13) // 17 km

Celodenní výlet: ráno po zelené ke Třem křížům / podél Dlouhé stoky / Dominova skalka / ztracení ze zelné trasy u Zelené hory / opětovné nalezení naučené stezky okolo Bečova / Bečovská botanická zahrada // 14 km

Ranní přesun: Bečovská botanická zahrada / vlaková stanice Bečov nad Teplou // 1 km

Časová náročnost:

Prodloužený víkend; my jely v pátek odpoledne, v pondělí v poledne jsme byly zpátky v Praze

Finanční náročnost:

cca 1 200,- (včetně vlaku)

Fyzická náročnost:

Průměrná; jedná se celkem o 38 km pěšmo s krosnou na zádech, za mě optimum na dva a půl dne s přestávkami (pivem) po cestě

Užitečné odkazy:

https://www.marianskelazne.cz/

https://kladska.ceskehory.cz/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Slavkovsk%C3%BD_les

https://www.slavkovskyles.cz/

https://www.turistika.cz/mista/u-tri-krizu/detail

https://www.becovskabotanicka.cz/