V poslední době okolo sebe slyším spoustu názorů, že korporátní firma je to nejhorší, co by zaměstnance mohlo potkat… “Proboha hlavně nechoďte do korporátu, tam vás akorát vyšťaví a následně po roce Vám neprodlouží smlouvu.” Jako kdybych toto slyšela ze všech lampiónů, které mají potřebu radit ostatním, kteří se právě rozhodují o budoucí kariéře… Chci se vůči tomu vyhradit. I když jsem teď na volné noze, tak vím, že bych bez své praxe ve velké mezinárodní firmě nemohla být tam, kde teď jsem. Naučil mě profesionalitě, pracovitosti, diplomacii, respektování hierarchie a tak dále…

Když mi bylo 22 let nastoupila jsem do firmy jménem Médea (dnes největší mediální agentura v České republice) jako elév, který si myslel, že nic není problém, všechno je legrace a zastávala jsem heslo: ono se to nějak udělá… Po necelé dekádě v Médee, jsem názor nezměnila, jen se uzpůsobily principy, jak u “lehkosti bytí” zůstat… Často to nebylo vůbec jednoduché… Necelých deset let jsem byla obklopena profesionály, od kterých jsem se neustále mohla učit. Každý měl jasné pravomoce a kompetence, takže jsem vždy věděla, za kým mám jít s tím nebo daným problémem.

Zároveň jsem mohla být svědkem komplikovaných jednání, které vedli moji šéfové. Kolikrát se mi stalo, že mi brada spadla dolů až ke kolenům. Tihle lidé to opravdu věděli, jak na to a já měla radost, že právě od nich se můžu učit. Důležité ale bylo, že všichni chtěli, abych se učila – takže mi neustále dávali nakouknout pod pokličku a trpělivě mi vysvětlovali, proč dělají toto, proč dělají tamto… Poslední rok v práci jsem sama měla tu čest vést pár takových meetingů… Byla to ohromná zkušenost a já měla radost, že jsem to zvládla. Dokonce mi ani po jednáních nikdo neutrhl hlavu a reklamní svět se točil dál. Takže jak říkám – za mě úspěch 🙂

Pokud jste sám na volné noze, tak okolo sebe nemáte nikoho, od koho se můžete učit, musíte si přijít sami na dané pracovní postupy a najít si vlastní návyky. Nikdo vám neukáže cestu, nenastaví systém, jak je tomu právě v korporátu, či jiné větší české firmě. Tam je již všechno vymyšlené, stačí jenom naskočit a rozkoukat se. Moje kamarádka, která je osoba výdělečně činná přes pět let, sama říkala, že bez návyků, které získala ve své původní firmě, by nemohla na volnou nohu jít. Můžete si dělat co kdy chcete, takže lákadlo jít s kamarádem na kafe, či si pustit film je tuze velké… Komu by se vlastně “chtělo” pracovat. Pokud ale pracovní návyky máte hluboko pod kůží, tak si troufám říci, že to není problém. Lákadla zůstanou lákadly a vy v pohodě sednete k počítači, protože moc dobře víte, že bez práce nejsou koláče… Měli jste čas se to naučit, když jste byli jako zaměstnanec.

Já jsem měla to velké štěstí, že jsem měla šanci pracovat v Médee, protože původně to byla rodinná firma. Když jsem do ní nastupovala měla cca 70 zaměstnanců, když jsem z ní před několika měsíci vystoupila, měla okolo 500 zaměstnanců… Ale některé principy rodinné firmy zůstaly, a to mě dlouhá léta těšilo. Dodnes mám s exkolegy nadstandartní vztahy. Vlastně,když na to tak vzpomínám, jednou z největších výhod Médey byli právě její zaměstnanci. Panuje tam přátelská atmosféra, kolegové si tam pomáhají a to i skrz oddělení (!!), nedrbou se víc, než je nutné a často se chodí na pivo. Skoro obden jsme vytvářeli nějaké blbosti, které nás alespoň vytrhli s emailového stereotypu. I proto jsem v tomto “korporátním” blázinci vydržela pracovat tak dlouho.

oslava narozenin šéfa

můj návrat po dovolené

můj nový, lepší make-up

Na druhou stranu nikde to není růžové, a ani v Médee tomu tak nebylo. Cítila jsem se již “naplněna” – neměla jsem energii dávat do práce víc, než bych musela. Stejně tak jsem cítila, že Médea mi již nemá co nabídnout. Proto jsem nakonec odešla… Vždy to ale bude moje srdcovka, tak trochu moje Alma Mater.

Každá forma zaměstnání má svoje, jak OSVČ, tak i velká firma či korporát, stejně tak být zaměstnán v menší rodinné firmě má svoje pro i proti. Ale nelíbí se mi, že lidé okolo sebe vykřikují, že být freelancer je “the best” a přitom nemají na rohlík… A že jich pár takových znám… Já sama uvidím, jak se mi podnikání bude dařit a když nebudu mít nejen na rohlík, ale i na rum, tak se zase hold nechám zaměstnat… Přece nic není problém 🙂 Horší by bylo, zůstat někde, kde se vám už nechce být…

Vaše OSVČ Rumová víla

Instagram: @_rumovavila