Kamarádi, se kterými jezdím převážně do Špindlu, jezdí i na kola. Říkali mi, že pojedou na Klínovec, ale ten termín jsem měla ještě spolupořádat mistroství Evropy v Rakovníku v pozemním hokeji, takže jsem jim to se slzou v oku odmítla. Povinnosti jsou povinnosti. Posléze, když jsem se sešli na pivo, došlo mi, že ME končí v sobotu a Rakovník je od Klínovce skoro, co by kamenem dohodil – rozuměj okolo 100 km… No, ale sto není dvě stě a co bych pro svoje oblíbené kolo neudělala. Nutno podotknout, že tahle banda je vytříbená a vždy je s ní velká legrace, proto o motivaci jet za nimi nebyla nouze. V sobotu jsem tedy dopředala poslední medaile (naše holky skončily třetí) a hurá za “mými” bajkery na Klínovec.

Jak ráda jsem je viděla, jak ráda jsem byla, že ME mám za sebou a já si konečně můžu dát pivo – avšak s rozumem, nejela jsem tak daleko, abych druhý den trpěla na kopci s kocovinou. No prostě shledání bylo velkolepé a já měla radost, že jsem konečně zase mezi svými. Ráno nám Honza ogriloval hamburgery k snídani (neptejte se proč, to by bylo na další článek) a hurá na kopec. Já opět s lehce vyděšeným výrazem, protože jsem zase netušila do čeho jdu. Byla jsem seznámena s informací, že to zmáknu a že modrou můžu vynechat a že prý mám jet rovnou na červenou… Tohle srovnávání je někdy dosti ošemetné, někdo říká, že jedna trasa je na mě moc, druhý říká, že ji dám s prstem v nose. Nezbývá nic jiného než to vyzkoušet, protože jinak se to nerozlouskne. No a v tomto případě všichni jeli rovnou červenou, tak co jiného mi zbývalo 🙂 OK, roztáhnout lokty, kolena daleko od sebe a jedeme se podívat, co je pro nás na Klínovci připraveno.

Sjela jsem to jednou, nezabila jsem se. Sjela jsem to podruhé, radovala jsem se. Sjela jsem to potřetí a zjistila jsem, že obě kola mám sem tam nad zemí. Oni tam jsou takové krásné hupíky, kterým prostě nešlo odolat… Klínovec – červená trasa je pěkně vyžehlená, je dlouhá a nejsou na ní žádné zákeřnosti. Občas jsem nabrala takovou rychlost, že i kamarád byl překvapen, jak mi to sviští. Já s ním samozřejmě taky. Ale na tom Klínovci to prostě jde 🙂 Nahoru vás vyveze lanovka, takže si dáte hroznový cukr, odpočinete si a zase hurá hlava nehlava dolů 🙂 Dokonce jsem se odhodlala i na tvz. Barona, což je černá. Normálně by mě tam nikdo nedostal, ale když červená byla sjízdná i pro mě, byla jsem zvědavá, co se skrývá pod černou barvou… No, sem tam šutr, ostřejší klopenky, ale za mě nic, co by bylo nesjízdné… A když už to říkám já, tak je to fakt easy peasy 🙂

Když jsem si dole dávala rádlera, uvědomila jsem si, že už je okolo třetí a že mě doma ještě čeká napsání závěrečné tiskové zprávy právě z toho zmíněného mistrovství Evropy. No, opět se nedalo svítit a lehce neradostná jsem opustila kamarády dřív, abych učinila své zodpovědnosti zadost…

Byla jsem tuze spokojená, za jeden den, za těch pár hodin na kopci jsem si díky kolu vyčistila pracovně hlavu tak, jak bych to v restauračním zařízení dělala týden v kuse. A o tom to kolo je. Když jedete dolů, nemáte čas přemýšlet nad ničím jiným. Jen vybíráte trasu, která vám přijde nejlepší, centimetr po centimetru, metr po metru. Pokud do toho ještě naberete rychlost, či sjedete čistě technicky náročnější úsek, máte dole rohlík od ucha k uchu. A to mě baví 🙂

Vaše Rumová víla

Instagram: @_rumovavila

---

Užitečné informace:

Klínovec v Krušných horách je od Prahy vzdálen lehce přes 140 km, tzn. něco lehce přes 2 hodiny autem. Cena tam i zpět vyjde na cca 500 – 600,- za benzín.

V Trail Parku Klínovec můžete najít tratě:

• Modrá – Azur, 10,3 km – okružní jízda
• Červená – Rubín, 8 km – sjízdná i pro začátečníky, jen mějte prsty na brzdách
• Černá – Baron, 3 km, posléze se napojuje na červenou. Sjela jsem jí také, nebyl problém… jen opět prsty na brzdách…
• Oranžová – Downhill Klínovec, 3 km // co jsem viděla z lanovky, tak ty dropy stojí za to 🙂 Ale nic pro mne…

Ceny lanovky: 560,- / den (2018)

Odkaz přímo na Trail Park Klínovec:

Trail Park