výhled z Hrubé skály
Bylo to uprostřed léta a nás začínal dohánět pocit, že jestli chceme jít na čundr, musíme to naplánovat co nejdříve… Takže jsme daly jednou takhle u vína hlavy dohromady a volba padla na Český Ráj. Shodou okolností jedna naše účastnice zájezdu z tohoto kraje pochází, takže plánování trasy bylo docela nenáročné. Jenom sladění našich termínů bylo obtížnější. Někdo jel ráno, někdo dorazil navečer a měli jsme i jednoho, který za námi dorazil v noci. Každopádně parta byla nakonec pohromadě 🙂 Ne však na dlouho…
Já jsem byla ve skupince, co jela až v pátek po práci, takže jsme okolo třetí odpoledne skočili do vlaku a odebrali jsme se na místo, které má malebný název Sedmihorky. On tedy plán byl dojet trochu jinam, ale Sedmihorkám jsme se neubránili a na poslední chvíli jsme vyskakovali z vlaku. Že si to v pátek večer ještě trochu projdeme. Měli jsme s ostatními dohodu potkat se v hospodě na návsi ve Vyskeři. Plán jsme chtěli splnit, takže jsme natáhli trochu ten náš loudavý krok a přes Hrubou skálu jsme se vydali za vůní piva.
Oslava, že jsme se nakonec všichni sešli byla velkolepá… Takže jsme na nocování zvolili blízký kopeček u romantické kapličky. Protože jsme mysleli na všechno, nechali jsme si načepovat zlatavý mok do pet lahví, takže nic nebránilo romantickému sledování noční mléčné dráhy.
Ráno nás probudila nádherně modrá obloha se žhavící žlutou koulí. Shodou okolností nás při snídaňovém obžerství (ano i to se dá na čundru zažít, pokud máte plné krosny dobrot) vyrušila moje kamarádka, která zcela náhodou šla okolo. I jí romantická kaplička zlákala. Uvítání se zvrhlo v opětovnou návštěvu místní nalejvárny. Trempská snídaně nám asi nebyla dost, takže jsme rovnou pokračovali obědem. Po desertu jsme se konečně vydali na cestu. Trosky nás bedlivě sledovaly po celou dobu výletu. Cestou jsme potkávali různé nástrahy v podobě restauračních zařízení, takže jsme sice neušli tolik, kolik jsme chtěli, ale za to o legraci nebyla nouze… Byla koupačka v Nebákově, píchla mě vosa do krku (to bylo za trest, že jsem ji uvěznila pod sklenici), náš pes cestou odmítal projít kolem podivné hromady listí, kamarád se zamiloval a po pěti metrech se odmiloval od jogínky v jogínském táboře a tak dále a tak dále… 🙂
Večer jsme skončili v Troskovicích. V šenku ten den měli kytarovou besedu, takže zábava nám vydržela do nočních hodin. V neděli ráno, nad námi tři členové výpravy zlomili hůl, že jsme prd čundraři a odebrali se směr domov. My ostatní jsme věděli, že sobota byl jen drobný výpadek z našeho normálního tempa, takže jsme se nebojácně vydali směr Prachovské skály. Předpověď byla všelijaká, takže v mé hlavě se zase odehrávaly katastrofické scénáře v podobě mokrých bot, mokrého šatstva a zmeškání vlaku… Naštěstí jsme však bouřku přečkali na obědové pauze v Mladějově a pokračovali jsme naprosto suší dál. Vyčasilo se, takže výhledy u Prachovských skal byly famózní. Nevěřila jsem, že Trosky jsou tak daleko, vždyť ráno jsme u nich ještě byli… Když se začalo smrákat, již jsme měli namířeno do vesničky Jinolice, kde byla vlaková stanice… Jelikož jsme si tentokrát šlápli a nejen vysedávali po hospodách, tak jsme cestu domů celou prospali.
výhled na Trosky z Prachovských skal
Neuvěřitelné, kolik nádhery můžete vidět za jeden víkend. Tak jděte na čundr taky, skoro to nic nestojí a vzpomínky vám již nikdo nevezme…
Na zdraví, Vaše Rumová víla
Instagram: @_rumovavila
Kudy kam:
Vlak Praha – Sedmihorky cca 2 hod
Vlak Jinolice – Praha cca 2/3 hod
Autem Praha – Sedmihorky cca hodina // vlakem z Jinolic do Sedmihorek cca 30 min
Trasa našeho čundru:
Celkem cca 34 km
Finanční náročnost
cca 1 500,-
Fyzická náročnost
Průměr… Stačí, že jste zvyklí trošku chodit.
Časová náročnost:
Víkend
Užitečné odkazy:
https://www.kudyznudy.cz/Kam-pojedete/Cesky-raj.aspx
Festival Banát- Dunaj Chtěla jsem jet na Banát do Rumunska už dlouhých pár let. Leč, lístky se tak rychle vyprodaly, že jsem to nikdy nestihla zorganizovat. Využila jsem proto let covidových (2021), kdy se lidé rozhodovali k účasti na akci na poslední chvíli a chytla šanci za pačesy. Týden před festivalem jsem koupila lístky a […]
To bylo tak. Si jednou ležím spokojeně na gauči a v tom telefon od mého staršího bráchy, který se posledních pár let pustil do nového hobby: běhání. Dotáhl to tak daleko, že půlmaraton běhá za 1 hodinu, 35 minut. Kdo si párkrát měřil čas, teď znalecky kývá hlavou. V tom telefonu se ozvalo: “Co děláš […]
Vyhlídka na Plešné jezero Krátce po vzniku blogu Rumové víly jsem si založila i Instagram… Nejen, že jsem obrázkově chtěla sdílet své zážitky z cest a dalších lumpáren, ale zároveň jsem se chtěla inspirovat od ostatních. Před pár lety jsem narazila na profil Fotíme Šumavu a uvědomila jsem si, jak je tento jižní kus naší krajiny krásný. Na […]
Rychlebské stezky Rychlebské stezky jsou mezi MTB cykloblázny velmi vyhlášené, a právem! Nenajdete tady žádnou lanovku, musíte nahoru pěkně za svý a to dost cyklistů odrazuje… Za to zde objevíte panenskou přírodu, která se jen tak nevidí. Místní MTB traily jsou jedny z nejlepších v České republice. Protože Rychleby jsou cca 3,5 h od Prahy, […]
výhled od Stezky v oblacích Dolní Morava mě lákala vzhledem k novým trailům už dlouho… Protože to není úplně za “bukem” (z Prahy necelé 3 h cesty), rozhodli jsme se tam jet na víc dní. A rozhodně jsme neprohloupili. Dolní Morava má co nabídnout, i když se jedná vlastně jen o jedno údolíčko 🙂 Prorokuji […]
Tak na tohle jsme čekali dlouho… Pořád jsme si s kamarády lámali hlavu, kam kousek za Prahu na nějaké floučkové traily. Myšleno motyčkou okopané… Nebo dobře budu přesná – já jsem si lámala hlavu, klukům je to jedno, ti vesele skotačí v Prokopáku, na Šárce, na Točné, na Kokořínsku a já nevím, kde všude… I […]