Čundr na Jižní Šumavě

9. 4. 2024

Vyhlídka na Plešné jezero

Krátce po vzniku blogu Rumové víly jsem si založila i Instagram… Nejen, že jsem obrázkově chtěla sdílet své zážitky z cest a dalších lumpáren, ale zároveň jsem se chtěla inspirovat od ostatních. Před pár lety jsem narazila na profil Fotíme Šumavu a uvědomila jsem si, jak je tento jižní kus naší krajiny krásný. Na Šumavě jsem byla naposledy, když mi ještě místo rumu po bradě teklo mléko, takže jsem se rozhodla, že se tam chci vydat a obnovit vzpomínky z dětství.

Před několika měsíci jsem pro změnu objevila projekt Stezka Českem. Líbilo se mi, že máte naplánovanou trasu a rovnou jdete… Stejná pointa, jako Rumová víla – dává návod na to, jak je možné trávit čas, není třeba nad tím moc přemýšlet. Jejich etapy jsou rozplánované do částí, že to zmáknete za víkend, či si trasu upravíte, zkrátíte (náš případ), případně přihodíte k víkendu pár dnů navíc. Každopádně máte základ, od kterého se můžete odrazit.

Na čundru jsem byla naposledy před čtyřmi lety, kdy jsme s kamarádkou šly Slavkovský les – byl to takový zážitek, že z toho vznikl první článek Rumové víly (můžete číst zde). Opět jsem Veroniku oslovila, přidal se k nám ještě kovaný trekař kamarád Karel, a tak jsme mohli vesele vyrazit na cestu. Cílem byla etapa jménem Jižní Šumava, dle plánu 81 km, 1 924 m převýšení… No my jsme z toho udělali 53 km, i když mám pocit, že to bylo kilometrů minimálně sto :))

naše cesta
Naše cesta

Karel, který udělal detailní plánování, nám obrátil původní směr a šli jsme směrem na východ. Z kopců směrem k Lipnu. Ukázalo se to jako výborná volba, protože si nedokážu představit, jak se budu po 3denní náročné túře štrachat na nejvyšší horu Šumavy na českém území, kopec Plechý (1 378 m n. m.). Vlastně nám Karel zachraňoval “život” v průběhu celého treku. Nejen, že nám nesl spaní, ale měl s sebou nejrůznější vychytávky, které nám v mnohém zpříjemňovaly cestu. Takový náš trekový MacGyver 🙂

Karel & Veronika & Sofinka
Karel & Veronika & Sofinka

Začali jsme cestu přesunem vlakem z Prahy do Nového Údolí. Kvůli výlukám jsme dorazili až po úmorné 6-ti hodinové cestě. Zachránila nás nádražka (rozuměj stánek u nádraží), kde jsme zapili náš příjezd Dudákem. I když někteří z nás protestovali, že dnes nikam nejdou a budeme spát vedle hospody, zodpovědnější z nás věděli, že máme kus cesty před sebou a že musíme jít. Velmi rychlým krokem jsme proběhli směrem k Rosenauerově pomníku, který se stal naším prvním domovem. Věděli jsme, že už teď jsme nabrali zpoždění v trase a že musíme druhý den trošku zrychlit krok. Ha ha ha, teď se tomu musím smát. Bylo to totálně bez šance.

Ráno, po důkladném uklizení bivaku a posilnění z placatky, jsme se vydali na Třístoličník, převýšení přes 350 m nás po ránu docela probralo. Nahoře jsme si dali výbornou německou polévku a pivínko. Hurá po hřebenovce směr Plechý. Zrovna bylo krásně, takže lidí jako v Krkonoších. U nejvyššího českého vrcholu Šumavy jsme objevili spoustu zadýchaných a naprosto vyřízených lidí… Trochu mi to nedávalo smysl. Vždyť ta hřebenovka nebyla tak hrozná… Když jsem šla směrem dolů trasu kudy oni vylezli nahoru ihned jsem to pochopila… Tak to nechceš 🙂 Obrovské šutry, po kterých lezete skoro po čtyřech…

cestou z Plechýho, výhled na Studničnou...
cestou z Plechýho, výhled na Studničnou

Když jsme se plazili směrem z Plechýho do údolí, kamarádka si při rozhledu do krajiny všimla dalších větších kopců (Studničná, Hraničník a Smrčiny). Obrátila se na našeho MacGyvera s vytřeštěnými očima: “Tam jdeme?!” Dle mapy před námi 4 km za 2 hodiny. Tak to taky nechceš. Naše kolena začala již protestovat, takže jsme kopce obešli po rovinné cyklostezce “Vltavské” směrem do Zadní Zvonkové, což byl náš dnešní cíl… Ono se to ukázalo jako záchrana, protože jsme cestou narazili na bývalé kasárny, které měly otevřené hladové okénko 🙂 Jak jsme se posléze dozvěděli, naše plánovaná zastávka v restauraci Marie by se nemohla uskutečnit, měli jen do 17:30. Takže klika…

vyřízená Sofinka
vyřízená Sofinka

Po posilnění jsme si našli místečko na spaní kousek od cesty vedle bučiny, což se ukázalo jako zajímavý noční prvek plný divokých prasat a vysoké. Protože jsme s sebou měli i fenku ohaře, o zábavu bylo postaráno 🙂 Třetí den měl být ve znamení deště, takže jsme si okolo osmé ranní sesbírali saky-paky a šup do kiosku v Přední Zvonkové, který nás měl spasit. U Kissáka bylo tak dobře, že jsme se zasekli na skoro dvě hodiny. To, že venku lilo jako z konve, nám vůbec nevadilo. Po hození očka do mráčkové aplikace (Meteoradar), nám bylo jasné, že musíme rychle dopít a šup na další cestu, než mraky začnou zase kouzlit. Veselým krokem jsem se začali přesouvat k Vítkovu kameni. Cestou proběhly již nějaké zkratky po cyklostezskách, protože jsme toho po prvních 30 km měli plné kecky. Netuším, zda to byla správná volba… Sice jsme ušetřili pár km, ale šli jsme zase po asfaltu a naše nohy začaly opět brzy protestovat…

dole u Lipna
dole u Lipna

Každopádně těsně před restaurací Svatý Tomáš zvolala Verča “Hele my to zmákneme bez toho očekáváného deště.” a tím pádem se stalo nevyhnutelné. Začalo lít jako z konve 🙂 No nic, chybělo nám odhadem tak 40 minut chůze, vytáhli jsme pláštěnky a šupajdili na rum s čajem. Po usušení, převléknutí a výborných ovocných knedlících jsme se vydali na nejvýše položený hrad v ČR – Vítkův hrádek. Našli jsme si na bivak místečko kousek od cesty s výhledem na hory a šli v klidu spát. Všichni jsme se ráno shodli, že se nám na jehličí spalo nejlépe a vydali jsme se chutí na naše poslední putování. Po pár krocích se mi splnily hned dva sny najednou. V Bistru Krmelec nám k snídani natočili pivo a hlavně, byly vidět ALPY. Ano, ALPY… Věděla jsem, že když máte štěstí, je to možné a doufala jsem, že tyto moje oblíbené krásky zřím, ale už jsem ani nedoufala. To byl pocit, jako kdyby se přede mnou zjevil polonahý Hugh Jackman. Wow. Nádhera…

pohled na Alpy
pohled na Alpy

Měla jsem tímto splněno a už jsem se vlastně trošku začala těšit domů… Věděli jsme, že do Prahy pojedeme z Lipna nad Vltavou a začali jsme tudíž spekulovat, jak se tam co nejrychleji dostat. Vlak, ani autobus nebyl na pořadu dne, zas takoví loseři nejsme, abychom použili obyčejné přibližovadlo. To bychom to raději došli pěšky. Ale MacKarel přišel s nápadem, že když dojdeme do Přední Výtoně, pojedeme přes Lipno parníkem. Toho jsme se všichni chytli, protože posledních 7 km do cíle nám přišlo tuze sympatických.

Našli jsme si u přístaviště v Přední Výtoni nádhernou, ale opravdu nádhernou hospůdku s terasou plnou květin a výhledem na vodu, jako kdybychom byli u moře. Jmenovala se Hospoda u Starého vdovce. Rozhodně tam zavítejte, pokud budete mít cestu kolem. Začali jsme tedy zjišťovat, zda parník jede, či ne… Bohužel od místních jsme se nic nedozvěděli, tudíž jsme rovnou zavolali lodnímu dopravci. Prý ano, a že nás v 12:15 parník nabere… Jaké bylo naše překvapení, když jsme parník sice viděli, ale rozhodně se nepřibližoval k nám, ba naopak nás minul a jel si poklidně dál do cílové destinace. Naštěstí další náhodná uvědomnělá lodní spolucestující, nelenila, ihned zvedla telefon a k naší úlevě se parník začal otáčet. Až na palubě jsme se dozvěděli, že tuto trasu jezdí teprve ode dneška, takže na nás jednoduše zapomněli 🙂

Šťastní, že jsme v cíli, jsme si chytli první bus domů a bylo… Suma sumárům, dle mapy jsme ušli 53 km z Nového Údolí do Lipna nad Vltavou (Přední Výtoně), 3 kamarádi + jedna fenka Sofinka, 3 noci, x vypitých piv a pár rumů… Zážitek zase na rok do zásoby. Je to nádherná svoboda, jen se sbalit a jít. Tělo si na delší pěší výlet i krosnu zvykne rychle. Takže, kdy a kudy se vydáte vy? Stojí to za to.

Vaše hospodská čundrařka, Rumová víla

IG: @ _rumovavila


Užitečné informace:

Fotíme Šumavu: Instagram

Stezka Českem: webInstagramFB skupina

Posílám autorům projektů ještě jednou velké díky. Vaše práce má smysl!! Viz mé povídání výše.

Naše trasa: https://mapy.cz/s/mabobuzave (pozor podívejte se zda jsou cesty průchozí. Zde jsou pravidla, jak a kde můžete v CHKO, případně v NP Šumava, spát)

My jeli vlakem z Prahy do Nového údolí, cestou zpět z Lipna nad Vlavou přímým busem. Na Šumavě jezdí speciální vlakový dopravce GW Train Regio, jízdenku si můžete koupit přímo ve vlaku. Je to levnější, než to kupovat dohromady i s Českými dráhami.

Jelikož jsme nechtěli tahat všechno jídlo a vodu, rozhodli jsme se jít na čundr od hospody k hospodě. Sice to není ta pravá “divočina”, ale ušetří vám to dost kilogramů v krosně a máte poměrně pohodu…

První den večeře: Nové údolí, Krčma Vagon

Druhý den oběd: Třístoličník, Berggasthof Dreisessel, pozor berou jen eura, bez možnosti karty

Druhý den večeře: vedle Schwazenberského kanálu jsou bývalé kasárny, měli otevřené okénko

Třetí den snídaně: Přední Zvonková, U Kissáka

Třetí den večeře: Svatý Tomáš, hotel Svatý Tomáš

Čtvrtý den snídaně: Svatý Tomáš, před otevíračkou Bistro Krmelec

Čtvrtý den oběd: Přední Výtoň, čekání na parník Hospoda u Starého vdovce

Čtvrtý den oběd 2: Lipno nad Vltavou, restaurace, penzion Přístav

Co s sebou:

Odborný návod zde

Neodborný návod alá Rumová víla:

  • Spacák
  • Karimatku
  • Dostatek teplých ponožek na převlečení z “mokrého”
  • Spodní prádlo, plavky
  • ¾ legíny na putování, dlouhé legíny na noc, kraťasy
  • 2x trika krátký rukáv, jedno funkční tílko jako spodní vrstvu
  • Jedno funkční triko s dlouhým rukávem na noc
  • 2x mikina (možnost převléct se do suchého)
  • Šusťáková bunda, pláštěnka, pláštěnka na krosnu
  • Trekové hůlky
  • Tejpy (problémy s kolenem), repelent, lékárnička, nůžtičky
  • Vařič, ešuš, miska, provázek, vidličkolžíce
  • Jídlo, pití dle potřeby (VODU min. 2 litry, jednou budou mít zavřenou hospodu a vy jste nahraní)
  • Power banka
  • Placatka s rumem
  • Peníze
  • Spaní (2x celta, kolíky, gumicuky, nesl kamarád)

Poslední praktická rada na závěr, mějte ostříhané nehty na nohou :)) V trekové botě umí totiž pěkně potrápit, zvláště když jdete z kopce… Kdo to zažil, potvrdí 🙂

Novinky a hlášky

Festival Banát, 4 dny, na které nikdy nezapomenu

16. 4. 2024

Festival Banát- Dunaj Chtěla jsem jet na Banát do Rumunska už dlouhých pár let. Leč, lístky se tak rychle vyprodaly, že jsem to nikdy nestihla zorganizovat. Využila jsem proto let covidových (2021), kdy se lidé rozhodovali k účasti na akci na poslední chvíli a chytla šanci za pačesy. Týden před festivalem jsem koupila lístky a […]

Run for movember 2021, očima závodníka

26. 3. 2024

To bylo tak. Si jednou ležím spokojeně na gauči a v tom telefon od mého staršího bráchy, který se posledních pár let pustil do nového hobby: běhání. Dotáhl to tak daleko, že půlmaraton běhá za 1 hodinu, 35 minut. Kdo si párkrát měřil čas, teď znalecky kývá hlavou. V tom telefonu se ozvalo: “Co děláš […]

Čundr na Jižní Šumavě

9. 4. 2024

Vyhlídka na Plešné jezero Krátce po vzniku blogu Rumové víly jsem si založila i Instagram… Nejen, že jsem obrázkově chtěla sdílet své zážitky z cest a dalších lumpáren, ale zároveň jsem se chtěla inspirovat od ostatních. Před pár lety jsem narazila na profil Fotíme Šumavu a uvědomila jsem si, jak je tento jižní kus naší krajiny krásný. Na […]

Rychlebské stezky, návrat na místo činu

9. 4. 2024

Rychlebské stezky Rychlebské stezky jsou mezi MTB cykloblázny velmi vyhlášené, a právem! Nenajdete tady žádnou lanovku, musíte nahoru pěkně za svý a to dost cyklistů odrazuje… Za to zde objevíte panenskou přírodu, která se jen tak nevidí. Místní MTB traily jsou jedny z nejlepších v České republice. Protože Rychleby jsou cca 3,5 h od Prahy, […]

Dolní Morava na kolech

17. 4. 2024

výhled od Stezky v oblacích Dolní Morava mě lákala vzhledem k novým trailům už dlouho… Protože to není úplně za “bukem” (z Prahy necelé 3 h cesty), rozhodli jsme se tam jet na víc dní. A rozhodně jsme neprohloupili. Dolní Morava má co nabídnout, i když se jedná vlastně jen o jedno údolíčko 🙂 Prorokuji […]

Šemberské stezky, floučka kousek za Prahou

26. 3. 2024

Tak na tohle jsme čekali dlouho… Pořád jsme si s kamarády lámali hlavu, kam kousek za Prahu na nějaké floučkové traily. Myšleno motyčkou okopané… Nebo dobře budu přesná – já jsem si lámala hlavu, klukům je to jedno, ti vesele skotačí v Prokopáku, na Šárce, na Točné, na Kokořínsku a já nevím, kde všude… I […]

Lenka Jeřábková. Všechna práva vyhrazena. © 2022