kdesi na běžkařské magistrále

To bylo tak, letos jsme z časových důvodů museli odmítnout náš již klasický víkend na běžkách s kamarády ve Vítkovicích. Takže jsme se zbytkem party hledali místo, kam bychom mohli jet na náhradní běžky… No a kde se vzalo, tu se vzalo, kamarádka přišla s tím, že můžeme jet do Jizerek. Proč ne, Krkonoše super, ale Jizerky rozhodně lepší, alespoň co se běžkování týče 🙂 Vesele jsme naskákali v pátek do aut a hurá směr další super prodloužený víkend s dlouhými hůlkami v ruce. Když jsme přijeli do naprosto famózního baráčku, dostali jsme školení ohledně kotle a používání krbu a majitel spokojeně odjel. Nutno podotknout, že jsme následně o kotli (byly jsme na kotelní přednášce jen tři holky), nevěděly nakonec stejně nic a panu majiteli jsme stejně asi třikrát volaly… No prostě klasické ženské 🙂 Posléze jsme se slétly jako vosy na kamarádku, protože jsme chtěly vědět, jak se jí povedlo zařídit takový luxus za skoro nulové náklady.

Kamarádka ale jen s krčením ramen odpověděla, že i jí je to vlastně záhadou. Jirka – majitel, byl totiž její dodavatel v práci a když se jednou zmínila, že ráda jezdí na běžky, bylo jí odpovědí, že on má barák v Jizerkách, tak jestli nechce s kamarády jet k němu… Ona přitakala, protože v Jizerkách jsme ještě s kamarády nebyli, posléze se domluvil termín návštěvy a šup, byli jsme tam… Víkend jsme si užili se vším všudy, měli jsme za barák velkou zodpovědnost, a to se projevovalo naším opatrným chováním i po nějaké té skleničce, která k horám a víkendu s kamarády neodmyslitelně patří. Však můj starší brácha mě vždycky učil: Pij, jak chceš, jen pak plň svoje povinnosti. Což v tomto případě bylo druhý den se obléknout a vyrazit na běžky 🙂 I když bylo venku mínus patnáct stupňů, vylezli jsme každý den. Ano, nutno podotknout, že docela často jsme v průběhu dne (slovy po hodině venku) trasu upravovali na co nejkratší a rychle jsme šupajdili domů. Sice bylo azůro, ale mráz nás doháněl každým krokem, respektive sklouznutím a ani slivovice v batůžku nepomáhala… I tak jsme podnikli fajn výlety, na trasy se můžete podívat níže 🙂

u Protržené přehrady

Takže sportovní akce přes den jsme si splnili, ale více a více nám vrtalo hlavou, jak je možné, že jsme se ocitli v baráku, v kterém daný dodavatel Jirka vlastně bydlí. Jak je možné, že jsme natrefili na člověka, který vlastně dalšímu cizímu člověku – moje kamarádka je v práci tak trochu ledová královna, půjčí barák… Měli jsme možnost vysvětlení, když Jirka (klučina našeho věku) po svém víkendovém programu přijel a poslední večer tam byl s námi. On tedy nejen, že přijel, ale dokonce nás i zachránil, když se nám lehce protáhla procházka (ano, bylo to díky nástrahám po cestě v podobě knajp) a my už byli unavení jít poslední tři kilometry domů. Jirka pro nás totiž dokonce velice ochotně přijel (!!). Rozhodli jsme se ho tedy vyzpovídat, jak se stalo, že jsme se tam ocitli. Vysvětlení bylo docela prozaické – komunikační šum v kombinaci s velkým lidským srdcem Jirky – nebo jak to nazvat 🙂 On si totiž myslel, že do Jizerek chceme přes vánoční svátky, kdy bylo logicky všechno vybookováno, proto nabídl svůj baráček k naší okupaci, chtěl klientovi, mé kamarádce, vyjít vstříc – rozuměj obchodní vztahy se musejí kout, dokud jsou žhavé. Když se pak moje kamarádka ozvala, že chceme jet v únoru (jak bylo původně v našem plánu), bylo Jirkovi už blbé couvnout a doufal, že naše ledová královna je normální a že mu to tam nezničí. Nemýlil se. Myslím, že jsme si vyšli vstříc všichni. My měli naprosto super víkend na běžkách a Jirka pak díky nám měl teplou večeři, a dokonce i pozvání do divadla 🙂

výhled ze Špičáku

Dodnes nechápu, že jsou mezi námi takoví lidé a myslím, že by bylo fajn, aby těchto lidí s velkým srdcem bylo více. Lidé, kteří nejsou založeni materiálně a věří v dobrotu a zodpovědnost ostatních lidí. Já se toto učím (vždycky jsem hrozně nerada půjčovala svoje věci ostatním – co kdyby mi je zničili) a musím říci, že dělám již značné pokroky 🙂 Zrovna dnes mě potěšila kamarádka, která mi vracela moje boty na běžky, protože mi k nim přibalila i moje oblíbené Toblerone 🙂

Vaše Rumová víla 🙂

Instagram: @_rumovavila

---

Kudy kam:

Do Albrechtic v Jizerských horách jsme jeli pohodlně autem 1,5 hod z Prahy. Veřejnou dopravou se tam také dostanete pomocí autobusu a vlaku – za necelé dvě hodiny 🙂

Ubytování:

Jak jsem naznačila výše, my bydleli v soukromí, ale v Albrechticích toho naleznete spousty:

https://www.albrechtice-jh.cz/turista/ubytovani

https://www.e-chalupy.cz/jizerske_hory/ubytovani/albrechtice-v-jizerskych-horach

https://www.penziony.cz/ubytovani/albrechtice-v-jizerskych-horach

https://www.region-jizerskehory.cz/ubytovani/albrechtice-v-jizerskych-horach

Časová náročnost:

víkend / prodloužený víkend / dokážu si představit klidně i týden – v Jizerkách je toho spousty k vidění nejen na procházky, běžky, ale i kolo (bikepark na Špičáku).

Naše plánované trasa na běžkách:

https://mapy.cz/s/2ttmP

Zrealizovaná trasa 🙂

https://mapy.cz/s/2ttnd a další kousek pěšmo zkratkou do Albrechtic po Mariánských schodech 🙂 Jak jsem psala, fakt byla zima, ale u přetržené přehrady to stálo za to 🙂

Další výlet pěšmo na Špičák:

https://mapy.cz/s/2ttnI

Další užitečné odkazy:

https://www.jizerske-hory.cz

https://www.jizerky.cz

https://www.kamzasnehem.cz/bezky/jizerske-hory

https://www.jizerskaops.cz/bezkarske-trasy