To bylo tak. Si jednou ležím spokojeně na gauči a v tom telefon od mého staršího bráchy, který se posledních pár let pustil do nového hobby: běhání. Dotáhl to tak daleko, že půlmaraton běhá za 1 hodinu, 35 minut. Kdo si párkrát měřil čas, teď znalecky kývá hlavou. V tom telefonu se ozvalo: “Co děláš v sobotu? Za naším barákem organizují závod pro dobrou věc. Já běžím trať 14km, ty si můžeš dát jen 7km. Což?” Napadlo mě spoustu výmluv, ale na druhou stranu jsem si vzpomněla, že jakýkoliv závod je super adrenalin. Takže odpověď byla: “Jasně, jdu. V kolik, kde?”.

Po tom, co jsem se dozvěděla více podrobností z FB stránky @runformovember, jsem věděla, že online registraci už časově nestihnu, a že se budu registrovat až na místě před závodem. Ráno, v den závodu, přišla ale rána v podobě zprávy. “Je mi blbě. Nemůžu běžet. Vezmi si moje číslo. Brácha.” Nedalo se svítit, na trati jsem byla sama, a to jsem bráchovi ještě říkala, že až mě bude o jedno kolo předbíhat, ať mě motivačně plácne po zadku 🙂 No nic, Rumová víla se přece neztratí! Hrdě jsem tedy šla na start sama s cílem zaběhnout 7km pod hodinu. Sice se sem tam do lesa vydám, ale žádný rekordy rozhodně nelámu. Spíš taková ta radost, být na čerstvém vzduchu, v lese, a to běhání dělám jen tak mimochodem.

Bez jakéhokoli studu jsem si tedy oblékla číslo se jménem Petr Jeřábek a byla jsem upozorněna milými organizátory, ať se nenechám zviklat, že i když mám zelené číslo (tzn. běžci na 14km), tak ať se zařadím do startu s čísly oranžovými – trasa 7km. Proběhla hromadná rozcvička, zakroutili jsme zadky v rytmu samby a už se nervózně těšili na start.

Pak to přišlo. Výstřel z pistole, start.

Na závodech řeším hned ze začátku problém, nesmím to přepálit. Jakmile mě začne píchat v boku, jsem hotová. Postavila jsem se tedy dozadu. Vedle mě byli dva sympaťáci s berlemi, evidentně měli stejnou motivaci jako já. Zúčastnit se 🙂

Ze začátku nás hned čekal kopeček, kde začali “odpadávat” první běžci a plynule začali přecházet do chůze. Já jsem to zmákla svým cupitavým běžeckým krokem, pak rovinka kde jsme mohli trochu přidat, následoval lesní sešup dolů, který byl zakončen (pro někoho překvapivě) dalším výběhem do kopečku. Pár dalších běžců se opět zařadilo mezi chodce. Já jsem k mému překvapení pořád běžela. Jelikož hostivařská přehrada leží za mým domovem již přes tři desetiletí, věděla jsem, že máme za sebou tak osudný první kilometr a půl. Super, mohla jsem přidat, píchání nikde… Zkusila jsem zase o trošku natáhnout krok a vzpomínala na film Zátopek…

Legrace byla, že jsem podél trati potkávala fanoušky, mé kamarády. Jistě si dokážete představit, jaké to je, když na vás halekají: “Přidej, přidej!” zatímco vy lapáte po dechu. A co jiného máte dělat, musíte přidat. Přeci se neztrapníte, že jo… Suma sumárum: doběhla jsem v čase 46:47, z žen jsem se umístila v druhé půlce startovního pole, ale co… Já tam běžela kvůli radosti z pohybu, podpořit dobrou věc a ne kvůli bedně… Upřímně musím říct, že jsem byla nadšená.

Po závodě jsme si dali zasloužené pivínko, probrali dojmy a šup zase zpátky na gauč. Přeci jenom, aktivity bylo pro dnešek dost. Pokud můžete, vyrazte na hobby závody. Mám za sebou jak cyklo, běh tak i triatlon (psala jsem třeba zde) nebo MTBO (článek zde) a vždy se mi to zapsalo do paměti na hodně dlouho. Stojí to za to. Stačí se totiž hecnout, vstát z gauče a jít. Zážitek pak už přijde sám.

Vaše Rumová víla

IG: _rumovavila

Praktické informace:

Více informací přímo o běhu “Run for movember” najdete: www.runformovember.cz

Aktuality můžete sledovat i na jejich FB profilu: www.facebook.com/runformovember

Další možné závody:

https://behejlesy.cz/

https://www.kolopro.cz/

https://mtbs.cz/sekce/kalendar

Home

https://www.behej.com/rubrika/zavody

https://bezky.net/kalendar